ua.png
recenze a komentáře - rock, pop, world music
autor - David Pleva (Akana)

Dead Can Dance - Dionysus (2018)

8/10

Kdekdo se dnes cítí být ochráncem jakýchsi evropských hodnot, aniž by většinou věděl, co vlastně představují. Australské duo Dead Can Dance kulturně-duchovní pozadí (nejen) evropské civilizace ve své tvorbě dlouhodobě prozkoumává a tentokrát, šest let po vydání comebackové desky Anastasis, se rozhodlo zabrousit až k samotným pramenům. Téma koncepčního, do dvou dějství a sedmi vět rozděleného alba Dionysus, je dané už titulem. Kult starořeckého boha vína a plodnosti ale není pro Brendana Perryho a Lisu Gerrard pouze záminkou k historickému exkurzu, hledají v něm především spojnice se současností. Inspirováni jeho zbytky přežívajícími dodnes v nejrůznějších evropských slavnostech typu masopustu nebo dožínek, snaží se pod silnou vrstvou křesťanských „naplavenin“ poodhalit původní pohanský rozměr těchto tradic, jejich propojení s mimoevropskými kulturními okruhy, jejich původ i místo v dnešním světě.

V jednotlivých větách se Dead Can Dance snaží nahlížet dionýsovský kult z různých úhlů, nejdou ale cestou nějaké doslovné ilustrace ve stylu symfonických básní. Svůj typický zvuk, založený na tribálních rytmických repeticích, spojení syntezátorů s exotickými nástroji (zde třeba brazilský hudební luk berimbau) a ustálených pěveckých „rolích“ obou protagonistů, v zájmu daného konceptu nijak dramaticky nepřekopali. Stačí jim náznaky, jemné nápovědy. Dá se očekávat, že nejrozdováděnější skladbou (stále si však zachovávající mystickou sošnost) bude ta s názvem Dance of the Bacchantes nebo že Psychopomp, představující antické božstvo jako průvodce duší na cestě do podsvětí, naopak potichne v souznění subtilních perkusí a pěveckého dialogu Brendana Perryho a Lisy Gerrard. Nenásilnými vodítky jsou také terénní nahrávky (zvuky lesa, moře, stáda ovcí nebo včelího roje) vklíněné mezi věty, některé orientálně znějící melodie zase mohou naznačovat, že celý ten řecký kulturní zázrak se mocně napájel z mnohem starších blízkovýchodních tradic.

Pevně stanovený koncept se pro Dead Can Dance nestal svazujícím břemenem, spíše naopak. Dionysus je o poznání poutavější i odvážnější album než předchozí Anastasis, které hrálo trochu moc na jistotu. Snaha vyprofilovat každou skladbu podle určitého aspektu dionýsovského kultu (zrození božstva, jeho pojetí coby zprostředkovatele stavů rozšířeného vědomí, koloběh zániku a obnovy v přírodě apod.) dovedla dvojici k pestřejšímu a dynamičtějšímu dílu, kterým nepopírají svoje charakteristické znaky, ale s jejich pomocí vyprávějí příběh, jaký jsme od nich ještě neslyšeli. Příběh zdánlivě zahleděný do minulosti, přesto důrazem na potřebu obnovy naší spirituality stále aktuální.


tracklist:

1. Act I - Sea Borne
2. Act I - Liberator of Minds
3. Act I - Dance of the Bacchantes
4. Act II - The Mountain
5. Act II - The Invocation
6. Act II - The Forest
7. Act II - Psychopomp


videa:
Act II - The Mountain





 

06.11.2018 20:37:46
DKT.Akana
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
recenze a komentáře - rock, pop, world music
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one