ua.png
recenze a komentáře - rock, pop, world music
autor - David Pleva (Akana)

Manic Street Preachers - Postcards from a Young Man (2010)

9/10

Syrovou a nadupanou deskou Journal for Plague Lovers Velšané skvělým způsobem revitalizovali svou kariéru, ale otázka, jestli nešlo jen o poslední vzepětí zažehnuté prací s texty Richeyho Edwardse, stejně visela ve vzduchu. Pádná odpověď přišla už následující rok. Špičková forma se kapely drží a už ani nepotřebuje dopovat textařskými flashbacky. Postcards from a Young Man není druhým dílem Journalu a odkladištěm nepoužitého materiálu už vůbec ne. Je jiné, o dost mainstreamovější, ale znovu ohromně temperamentní, kytarově přímočaré a přetékající hity.

Svoje angažované drápy (pro někoho možná až příliš doleva zahnuté) Manics nepoztráceli, ale do hudby je tentokrát tolik nezatnuli, ta působí poměrně uvolněným, někdy skoro radostným dojmem. Zralý věk přináší nadhled a sebeironii jako třeba v písni All We Make Is Entertainment, jejíž stadionově jásavý refrén je ideálním médiem pro vyjádření faktu, že o společenském dopadu svých kritických songů si kapela už dávno nedělá iluze. Spojenectví kontroverzních témat a líbivých melodií u ní funguje od začátku a na tomto albu je opět hrdě stavěno na odiv.

Tak například ohledně efektního využití vydatné smyčcové glazury se tentokrát Manic Street Prachers nijak nežinýrují. Především v první půlce nahrávky si jí užijeme dosytosti, a přece to na energičnosti písní nezanechává žádné negativní stopy. Několikrát se objeví i mohutné, skoro gospelové sbory a ani ty celkový drive nebrzdí, spíš naopak. Skladby se odvíjejí ve stejně ostrém tempu jako na Journal... (oproti němu tady dokonce není žádná vyloženě pomalá píseň), jen oplývají přítulnějším soundem. Zdálo by se, že rádia přímo čekají na takové tutovky jako jsou úvodní dvojka (It's Not War) Just the End of Love a Postcards from a Young Man, Hazleton Avenue, All We Make Is Enetrtainment nebo Don't Be Evil. Nesejde na tom, že z žádné z nich nakonec velký hit nebyl, jejich vina to není.

Album zpestřuje několik slovutných a docela nečekaných hostů. Klávesy a hlukové roští Johna Calea v písni Auto Intoxication bychom bez znalosti kreditů jen těžko postřehli, zřetelněji se do A Billion Balconies Facing the Sun otiskla hutná baskytara Duffa McKagana. Méně překvapivá je účast Iana McCullocha, který se objevuje v pěveckém duetu s Jamesem Bradfieldem v Some Kind of Nothingness. To jsou ale jen milé, nepříliš podstatné perličky. Jinak je album sebevědomou manifestací autorské síly a soběstačnosti trojice Bradfield-Wire-Moore a bere definitivně vítr z plachet těm, kdo je po zmizení Richeyho Edwardse odzívali jako neškodné torzo. Úspěch Journal for Plague Lovers nebyla náhoda, to je teď už jasné. Výborných kytarovek jsou mraky. Přicházejí a odcházejí, ale jen málo z nich má takovou výdrž jako Manic Street Preachers.


tracklist:

1. (It's Not War) Just the End of Love
2. Postcards from a Young Man
3. Some Kind of Nothingness
4. The Decent
5. Hazleton Avenue
6. Auto Intoxication
7. Golden Platitudes
8. I Think I've Found It
9. A Billion Balconies Facing the Sun
10. All We Make Is Entertainment
11. The Future Has Been Here 4Ever
12. Don't Be Evil


videa:
(It's Not War) Just the End of Love
Postcards from a Young Man
Some Kind of Nothingness



 

11.05.2016 15:15:03
DKT.Akana
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
recenze a komentáře - rock, pop, world music
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one